Král Vladislav I. dal postavit, na počest své ženy Judity (Jitky), kamenný most přes Vltavu r. 1170. Na svou dobu byl Juditin most velkolepým technickým dílem, spolu s mostem v Regensburgu (Řezno), jediným kamenným mostem ve střední Evropě.

Do té doby stával přes Vltavu jen jeden dřevěný most u Rudolfina (od r.935), na místě brodu z Hradu do Starého Města. Na přechod přes Vltavu sloužily brody a vory (prahy).

Juditin most byl stržen povodní roku 1342.

Karlův most

Základní kámen pro nový most přes Vltavupoložil Karel IV. r. 1357. Stavba mostu trvala 45 let. Označení Karlův most se vžilo až od 19. století. Předtím říkali Pražané svému mostu Kamenný nebo Pražský. Most je přes pět set dvacet metrů dlouhý a více než devět metrů široký. Ve své délce je třikrát zalomen a proti proudu je nepatrně vypouklý

Karlův most byl 4. kamenný most v Česku:

1. most Juditin v Praze
2. most v Písku
3. most v Roudnici nad Labem
4. Karlův most v Praze

Soubor třiceti soch světců na Karlově mostě představuje impozantní sbírku mistrovských děl. Sousoší  vyrůstají z mostních pilířů. Sochy byly původně barevné, nyní jsou originály v Lapidáriu města Prahy, na mostě jsou postupně nahrazovány kopiemi. Většina soch byla na most umístěna na počátku 18. století, mezi jejich autory patří barokní mistři Jan Brokoff a Matyáš Braun.

Nejcennější sochařské dílo je sousoší sv. Luitgardy.

Nejstarší socha je sv. Jana Nepomuckého (bronzová).

Nejpopulárnější socha je Turek (sousoší sv. Jana z Mathy).

Do 19. století byl kamenný most jedinou cestou pro Pražany přes Vltavu. Od roku 1883 jezdila přes most koňská tramvaj, kterou r. 1905 nahradila tramvaj elektrická. Elektrická tramvaj byla pro otřesy nahrazena r. 1908 autobusy, které přes most projížděly až do II. světové války. Pro auta byl most průjezdný do r. 1965. Kamennou dlažbu ve 20. letech 20. století vystřídal asfalt, který byl odstraněn až v 60–tých letech při rekonstrukci.

V r. 2010 byla dokončena rozsáhlá rekonstrukce mostu.

Dominantou Karlova mostu jsou nejen sochy, ale i mostecké věže.

Staroměstská mostecká věž je nejkrásnější svého druhu v Evropě. Byla to symbolická brána do  Českého království (směr Hrad) měla oslavit lucemburskou dynastii.

Postavil ji r.1380 stavitel Svatovítského chrámu Petr Parléř. Na výzdobě věže se pokračovalo později.

Ke stavbě mostecké věže se pojí astronomická zajímavost:  patronem mostu byl sv. Vít, jehož symbolem bývá slunce.

Spojnice mezi věží a chrámem sv. Víta ukazuje o letním slunovratu přímo k západu slunce.

Základní kámen věže byl položen 9. 7. 1357 v 5 hodin 31 minut. Tato přesnost je důležitá, napíšeme – li číslice vedle sebe 1357 9.7. 5.31 dostaneme číselnou řadu lichých čísel od 1 do 9 a zpět…

Výzdoba věže je rozdělena do několik sfér: sféra pozemská dokumentuje spojení lidské nedokonalosti s hříchem. Zleva doprava jsou znázorněni jako milenci stará žena a student, lev držící nenasytně kýtu masa, orel zachycující zajíčka a milenecká dvojice mnicha a jeptišky. Po hříchu musí následovat trest, pád do sféry pekelné, symbolizované vězením v pilíři mostu.

Vyšší sféra, kam normální smrtelník nedosáhne je sféra měsíční, symbolizovaná gotickým  obloukem průjezdu.

Znaky zemí, jimž Lucemburkové vládli, jsou nad obloukem postaveny tak, aby erbovní lvi a orlice stáli proti sobě. Je tu naznačeno spojení Českého království (lev) a Římské říše (orlice).

Další sférou je sféra sluneční. Sochy sedících panovníků Karla IV. a Václava IV: jsou vynikajícími díly gotického sochařství z r. 1380. Panovníci jsou zde vyzdvižení z pozemské sféry přímo mezi světce, uprostřed mezi nimi stojí patron mostu, Římské říše a Českého království – sv. Vít.

Poslední sféra je sféra hvězdná, zdobená sochami českých patronů – sv. Vojtěcha a sv. Zikmunda.

Na Malé straně je to Malostranská mostecká brána s dvěma věžemi. Menší pochází  již z opevnění zbořeného Juditina mostu a uchovává na fasádě cenný románský reliéf – trůnícího panovníka a klečící postavy. Větší věž byla postavena r. 1464 a opravena v 19. století. Je z ni zajímavý pohled na Malou Stranu a na Karlův most.