Na Perštýně stávala Zderazká brána jako součást opevnění Starého města. Vedla tudy cesta z Hradu na Vyšehrad. Na místě Domu dětské knihy stávala proslulá kavárna Union, kam chodili Karel Čapek, Eduard Bass, Jaroslav Hašek a další. Ve vedlejším domě –  Na Perštýně je obnoven průchod do kina „METRO“ a na Národní třídu. Po pravé straně je vstup do pivovaru U Medvídků. Je možné si prohlédnout prostory pivovaru i posedět v restauraci s půvabnými klenutými stropy. Tento dům vyženil barokní malíř Václav Vavřinec Reiner a zde i zemřel.

Vedlejší dům U Medvídků je znám svou pivnicí a půvabným renesančním znamením.
Protější vysoký dům je U Tří zlatých koulí. Zde u drogisty pana Kokošky dělal praktikanta Jaroslav Hašek.

Uličkou (Martinská) za domem U Tří zlatých koulí se dostaneme ke kostelu sv. Martina ve zdi, založeném v druhé polovině 12. století kněžnou Adlétou jako farní chrám osady Újezd sv. Martina. Osada se rozkládala od Martinské ulice po Charvátovu ulici a byla rozdělena r. 1253  staroměstskými hradbami na dvě části. Větší část zůstala vně hradeb a menší část byla pojata spolu s kostelem do Starého města. Samotný kostel měl jižní část ve hradební zdi a to se odrazilo v jeho názvu. V pozdní gotice byl kostel přestavěn, za císaře Josefa II. byl zrušen a obnoven byl v roku 1908. Dnes slouží církvi českobratrské. Památný je tím, že se zde poprvé  r. 1414 podávala svátost oltářní pod obojím způsobem, tedy chléb a víno z kalicha (latinsky sub ultrague – odtud název ultrakvisté). Na kostelním hřbitově byli pohřbeni členové slavné sochařské rodiny Brokoffů, mezi nimi i představitel vrcholného baroka Ferdinand Maxmilián Brokoff.

Nejstarší nálezy na Starém městě jsou z okolí Bartolomějské ulice z druhé poloviny 10. století. Dle archeologických nálezů tu sídlili románští kupci a bylo zde odkryto pohřebiště. Čeští panovníci, po ovládnutí levého břehu Vltavy, začali pronikat na pravý břeh. Území mezi Hradem a Vyšehradem se nazývalo Mezihradí a vedla tudy Vyšehradská cesta, který spojovala obě významná přemyslovská hradiště.

V Bartoloměstské ulici stávala ve středověku vykřičená čtvrt Benátky. Zde založil r. 1372 reformní kazatel Jan Milíč z Kroměříže ústav zvaný Jeruzalém s kaplí sv. Maří Magdalény s útulkem pro kajícnice. Tento dům byl přestavěn po roce 1660 na jezuitský konvikt – internát mladých šlechticů. Po zrušení jezuitského řádu r. 1773 bylo v budovách konviktu zřízeno skladiště. Bývalý refektář sloužil jako výstavní a koncertní sál. Roku 1798 tu koncertoval L.W. Beethoven a r. 1863 R. Wagner. Ve zdejší varhanní škole studoval Antonín Dvořák. V roce 1840 se v jeho sálu konal první český veřejný ples a v roce 1862 se tu poprvé tančila Česká beseda.

Kostel sv. Bartoloměje byl postaven v letech 1726 – 1731 podle projektu K.I. Dientzenhofera. Je to vrcholně barokní sálová stavba s hlavním průčelím směřujícím do dvora. Nádherné průčelí tvoří pár kasulových oken a v nikách i na atice jsou umístěny sochy světců z dílny M.V. Jäckela. Dvůr je přístupný z Konvitské ulice č. 292. Nástěnné malby v interiéru kostela  jsou od  V.V. Reinera z r. 1731. Představují oslavu P. Marie a sv. Bartoloměje. Kostel byl zrušen r. 1773, po zrušení jezuitského řádu. Od roku 1854 je  využíván kongregací Šedých sester, ustavené v Praze k ošetřování nemocných. Kongregace Šedých sester si v sousedství chrámu přestavěla řadový dům č. 308 a 293 v Bartolomějské ulici, dřívější majetek Jezuitů.

V Betlémské čtvrti, od Perštýna a sv. Martina ve zdi až k řece a ke Karlově ulici nebydleli nikdy vznešení patricijové, nebyla tu postavena žádná šlechtická sídla a paláce. Bylo tu již od 14. století množství pivovarů, sladovníků, sídel malých živností a řemesel. Zdejší obyvatelé představovali lidový průměr městské společnosti.  Zde začal působit již výše zmíněný Milíč z Kroměříže a jako pokračování jím založeného Jeruzaléma (útulku) zde vznikl i Betlém s kaplí, v níž se narodila česká reformace. Podle theologického výkladu znamená Betlém „Dům chleba“, tj. slova Božího. Kázalo se tu jen česky.

Na Betlémském náměstí je Betlémská kaple, významné středisko počátku českého reformního hnutí, spjatému především se jménem mistra Jana Husa. Kaple byla založena v letech 1394 zásluhou královského dvořana Hanuše z Mühlheimu a staroměstského kupce Kříže, jenž pro stavbu věnoval svou zahradu. V roce 1541 navázal na reformní tradici ve svých kázáních představitel radikálního křídla německé reformace Tomáš Müntzer. V letech 1609 – 1620 sloužila kaple Jednotě bratrské. Po třicetileté válce připadla Jezuitům a v roce 1786 byla stržena a přestavěna na obytný dům. Z podnětu Z. Nejedlého byla v letech 1950 – 1954 rekonstruována arch. Jaroslavem Frágnerem. S kaplí je spojen dům kazatelů, kde mistr Jan Hus bydlel.

Po pravé straně betlémské kaple je dům u Halánků, v němž je umístěno Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur.

Osa Perštýn – ul. Husova, od Zderazké brány byla důležitým spojením od Nového města  Perštýnem k nynějšímu Mánesovu mostu (dříve brod). Byly tu školy, koleje a internáty. Už v gotice to byla skutečná „Latinská čtvrt“, v baroku zdůraznil tento ráz Husovy ulice zejména dominikánský raně barokní klášter, při kostelu sv. Jiljí. Tento klášter byl mimo jiné sídlem slavné Pražské konzervatoře skoro po celé 19. století. Teprve potom se „ Latinská čtvrt“ přestěhovala na náměstí Jana Palacha. Hned za Betlémským náměstím stojí barokní budova Svatováclavského semináře. Od roku 1786 zde sídlila Stavovská inženýrská škola, nyní České vysoké učení technické.