Z Václavského náměstí jdeme do Jindřišské ulice. Po pravé straně je budova Hlavní pošty č. 909, postavená arch. J. Bělským v r. 1874. Je to novorenesanční stavba s pozoruhodnou dvoranou vyzdobenou r. 1901 alegorickými malbami poštovnictví a dopravnictví od K. Maška. Na místě hlavní pošty byla ve 14. století rozlehlá botanická zahrada, patřící lékárníkovi Angelovi z Florencie. Zahradu často navštěvoval Karel IV. Posledním zbytkem starých zahrad v této čtvrti je zahrada dnešního Slovanského domu, bývalého paláce Vernierovského, zasahující uvnitř bloku z Příkopů až do Senovážného náměstí.

F. A. Špork se rozhodl na této parcele postavit Klášter Annunciátek, jehož představenou byla jeho dcera. V r. 1744 zde byla pro tento klášter vystavěna čtyřkřídlá budova s kostelem, podle plánů A. Luraga. Klášter byl zrušen r. 1782 a poté přestavěn v továrnu na tabák, která zde stála až do r. 1871.

Na rohu s ulicí Politických vězňů je palác č. 936 továrníka Schebka, postavený r. 1871, podle plánů arch. J. Ullmana. Je to jedna z nejvýznamějších pražských novorenesančních staveb. Po stranách portálu jsou alegorické sochy L. Kofránka. Vedle paláce v ul. Politických vězňů, stojí novorenesanční budova č. 1531, postavená r. 1874 pro ředitelství Buštěhradské dráhy stav. A. Korpalem a A. Lindsbauerem. Č. 1419 na nároží s ulicí Olivovou je dům postavený r. 1924 arch. J. Kotěrou pro bývalou Báňskou a hutní společnost. Na protější straně v domu č. 915 vznikla r. 1996 moderní obchodně administrativní pasáž Jiřího Grossmana, podle arch. P. Drábka a J. Vrany. Pasáž rozšiřuje průchod domů ČTK, Avion a Vaňkovu pasáž.

Vrátíme se do ulice Jindřišské.

Na rohu s ulicí Panskou stojí Obchodní banka č. 1308 z r. 1923 , postavená arch. J. Gočárem. Nad vchodem je zdobená plastickými vlysy od K. Dvořáka. Po pravé straně ulice Jindřišské je palác Harrachovský, č. 939. Barokní palác byl majitelem Goldbergrem přestavěn r. 1770, podle projektu arch. I. Palliardiho. V r. 1856 palác zakoupili Harrachové. V tomto paláci zasedal v r. 1918 poprvé Národní výbor československý. Naproti stojí moderní puristický dům č. 873, přestavěný do dnešní podoby arch. J. Chocholem r. 1921. Byl upravený o kachlíkový obklad r. 1931 arch. L. Lauermannem.

Bankovní dům č. 889 je postavený podle plánu arch. A. Pfeiffera v r. 1925. Za kostelem sv. Jindřicha na jižní straně Senovážského náměstí byly kdysi proslulé hostinské a květinové zahrady, vybavené r. 1835 desítkami besídek a poskytující krásné vyhlídky na město a večerní promenády na hradbách. Z těchto zahrad byla nejproslulejší zahrada Klauserova, Servická a Růžová (odtud jméno blízké ulice).

Kostel sv. Jindřicha a sv. Kunhuty stojí v sousedství těchto bývalých zahrad. Je to gotická stavba z poloviny 14. století, s hranolovitou věží a renesanční předsíní z roku 1526. Na bocích kostela byly v 17. století přistaveny barokní kaple. Trojlodí mělo původně vysokou stanovou střechu, která byla zrušena a upravena do dnešní podoby r. 1909. Na vnější straně kostela je řada náhrobků ze zrušeného hřbitova.

Před hlavním vchodem je socha sv. Jana Nepomuckého a sv. Judy Tadeáše z dílny M.J. Brokoffa z r. 1709. Vnitřek kostela je sklenut žebrovými kříži, spočívajícími na hranolových pilířích. Nad vchodem je renesanční kruchta z r. 1526. Zařízení chrámu je barokní. Vpravo je oltář sv. Jana Nepomuckého z r. 1721 s tabulovým gotickým obrazem Madony Svatoštěpánské z 15. století, dále je kaple P. Marie, přistavěná r. 1688. V ní visí obrazy Proměnění Krista a Immaculaty od V.V. Reinera z r. 1743. Pozn.: Immaculata (neposkvrněná). Neposkvrněné početí P. Marie je svátek, který se světí 8. prosince. V závěru pravé lodi stojí oltář Zvěstování P. Marie z r. 1755 s obrazem K. Škréty mladšího.

V kněžišti jsou dva malé oltáříky Čtrnácti pomocníků s obrazem S. Noseckého z r. 1755 a Anděla strážce z r. 1740 s menším obrazem sv. Cecílie od J.J. Heinsche z konce 17. století. Stěny kněžiště zakrývají chórové lavice z r. 1745, zdobené šesti soudobými obrazy, znázorňujícími výjev ze života sv. Jindřicha a Kunhuty.

Hlavní oltář z roku 1754 je od truhláře D. Senna a zdobí ho obraz sv. Jindřicha a sv. Kunhuty od J.J. Heinsche z r. 1698. Sochy sv. Vojtěcha a sv. Václava jsou dílo J. J. Bendla z poloviny 17. století.

Tabernákl zdobí sochy R. Prachnera z r. 1754.

Pozn.: Tabernákl z lat. Tabernaculum, svatostánek. Je to druhé nejdůležitější místo v katolickém kostele. Svatostánek je zdobená skříňka, ve které se v nádobě zvané ciborium uchovává proměněný chleb (oplatka), který zbyl po skončení mše svaté.

V závěru pravé boční lodi je oltář Nejsvětější Trojice z r. 1756 s obrazem od K. Škréty. Dále v této lodi visí obraz Navštívení P. Marie od J.J. Heinsche. K boku této lodi byla přistavěna kaple sv. Lukáše (Krocínsklá) r. 1696, v ní stojí oltář a na něm obraz Srdce Páně z r. 1808 od CH. Fibinga.

Dále je v severní lodi obraz od J.J. Heinsche sv. Josef z r. 1695. V koutě této lodi je kaple sv. Barbory, přistavěná r. 1673, zdobená krásnými původními štukami. Oltář je z r. 1846 a nese obraz světice od M. Zimprechta(1673). Cínová křtitelnice z r. 1487 je od J. Janatky. Varhany jsou z r. 1738. Malovaná okna jsou z r. 1891, podle kartonu F. Sequense.

Naproti kostela je svatojindřišská fara, postavená r. 1386, vedle ní je bývalá Farní škola č. 974, budova na níž je zajímavý renesanční portál z r. 1588.

Na druhé straně stojí svatojindřišská zvonice, pozdně gotická stavba z r. 1476., její regotizovaný stav je od arch. J. Mockera z r. 1879. Zvonice je spojena mostem s rozlehlou budovou č. 976, postavenou v novoklasicistním slohu jako Cukerní palác.

Sv. Jindřich (+ 1024). Poslední král německý a císař římský z dynastie saské. Byl korunován s chotí Kunhutou r. 1014 císařem římským. Byl oddán církvi. Mnozí ho zvali otcem mnichů. Legenda ho značí jako korunovaného mnicha a kajícníka.

Sv. Kunhuta (+1033), manželka císaře Jindřicha II. Byla velikou podporovatelkou církve. Jejich manželství bylo bezdětné. Na základě tvrzení, že manželé spolu žili v panenství byli oba vyhlášeni za svaté.

Šebkův palác

Za Hlavní poštou, v ulici Politických vězňů stojí Schebkův (Bredovský) palác. Místo je v blízkosti bývalých pražských hradeb (hradby byly u Hlavního nádraží). Bylo opravdu „frekventované“ při obléhání Prahy. Často sem dopadaly dělové koule.. Původně zde v okolí byly rozsáhlé zahrady bylinkáře Angela z Florencie, kterého přivedl do Prahy Karel IV. Za Josefa II. tu byl v přízemí sirotčinec a v patrech sídlili zednáři (modrá je zednářská barva). Leopold II. postavil zednáře do ilegality. R. 1872 zde postavil palác pro železničního podnikatele Jana Schebka v pseudorenesančním stylu stavitel F. Havel, podle projektu Ignáce Ullmanna. Před rokem 1918 vlastnila palác Rakouská banka, po r.1918 Cedulový ústav Československé republiky (převod měny na české koruny) a od 50.- tých let 20. století Ekonomický ústav ČSAV.

Dnes je zde sídlo Národohospodářského ústavu AV ČR.

Palác je čtverhranná budova s vnitřním dvorem. Vstupní hala vede monumentálním schodištěm do representačního patra. Výzdoba schodiště je jen z ušlechtilých materiálů – pravý mramor.. Balustráda je zdobená zlatem. Malířem a autorem dekorací, kazetových stropů a lustrů je Viktor Barvicius. Na stropě schodiště je Jupiter uprostřed Bohů na Pantheonu, na malých obrazech jsou 3 Grácie (dávat, přijímat, oplácet a cudnost, krása, láska). Na lunetách pod klenbou jsou zobrazeny vědní a umělecké obory: právo, filosofie, fyzika. Obrazy jsou obklopeny groteskami (od slova Grotta – jeskyně. Tyto rostlinné motivy byly objeveny v Pompejích při vykopávkách). Svícny na schodišti jsou bronzové. V každé místnosti paláce je jiný, jedinečný, kazetový strop..

Hlavní sál je v prvním patře. Podél stěn je vyobrazen příběh prarodičů majitele paláce na lunetách. Stěny jsou pokryty tapetami. Původními, resp. skoro původními.. Lustry jsou jedinečné, každý jiný…

Jan Schebek pocházel z německé rodiny, byl stavebním radou. Pracoval ve firmě bratří Kleinů a později u podnikatele Lany. Stavěl hlavně železnice.