Bazilika sv. Jiří
Bazilika sv. Jiří

Bazilika sv. Jiří, klášter Benediktinek, Zlatá ulička a palác Lobkowiczký

Roku 973 byl při Bazilice sv. Jiří založen klášter Benediktýnek. Založila jej sestra knížete Boleslava II. (972 – 999) Mlada. Přivezla od papeže z Říma i povolení ke zřízení biskupství v Čechách. Ve svatojiřském klášteře byly vychovávány dcery ze šlechtických rodin a abytyšemi tu byly příslušnice panovnického rodu. Pěstovaly se tu vědy i umění. Císař Karel IV. rozhodl na důkaz úcty k tomuto klášteru, že svatojiřské abatyše budou spolu s pražským arcibiskupem korunovat české královny.

Klášter tvoří dva jednopatrové objekty kolem dvou nádvoří. Součástí komplexu je křížová chodba, v níž se zachovaly částečně původní pozdně renesanční a raně barokní klenby. První ambit má ornamentální štukovou výzdobu.

Z východního křídla se vstupuje do jediné zachované části původního románského objektu z 12. století, do klášterní kaple sv. Anny. Byla rozšířena ve 14. století v gotickém slohu a v r. 1675 prošla barokní přestavbou. Je zde gotický náhrobek abatyše Kunhuty(+ 1321) a ve skleněné rakvi jsou uloženy ostatky abatyše Mlady (+ 994), zakladatelky kláštera. Je zde také reliéf Panny Marie, Přemysla Otakara I. a abatyše Anežky, z r. 1220 v pozdně románském slohu.

SBÍRKA UMĚNÍ 19. stol. v Čechách

Sbírka je rozdělena do devíti oddílů, je zde vystaveno 350 obrazů a 54 soch. Zachycují časové období od roku 1790 do roku 1919. Jsou zde také umístěny ukázky skla, porcelánu, stříbra, mobiliáře a oděvy.

Začátkem 19. století byla založena Akademie výtvarných umění v Praze.V této době se rozvíjel klasicismus a realismus a existovala silná provázanost umění v Čechách s uměním německým a hlavně francouzským. V Německu a ve Francii studovalo množství českých výtvarníků.

Adolf Kosárek, Jaroslav Čermák, Bedřich Havránek, Antonín Chittusi, Antonín Mánes, Hugo Ullik malovali hlavně krajiny; Vojtěch Bartoněk, Jakub Schikaneder pražské ulice; Viktor Barvitius, Antonín Machek historická díla a portréty; Emanuel Liška náboženské a mystické malby; Alfons Mucha ilustroval knihy, vytvářel plakáty, šperky, navrhoval známky a bankovky; Josef Navrátil nástěnné malby; Karel Purkyně zátiší; Max Švabinský byl zejména vynikajicí grafik; František Ženíšek patří do generace Národního divadla.

Vchod do Baziliky z jižní strany
Vchod do Baziliky z jižní strany

 Lobkowiczký palác

Naproti renesančního domu bývalého Purkrabství Hradu stojí Lobkowiczký palác, přestavěný z původního Pernštejnského paláce. Pernštejnský palác byl postaven r. 1560 jako vícekřídlá budova s nádvořím z pálené hlíny, typické pro stavby budované Pernštejny. R. 1567 byla postavena palácová kaple.

Pro rod Lobkowiczů  byl palác přestavěn r. 1668 C. Luragem, na náklady Václava Eusebia z Lobkowiczjediného syna Zdeňka Vojtěcha Lobkowicz a Polyxeny z Pernštejna.

Interiéry paláce byly postupně upravovány až do r. 1948.

V 90-tých letech 20. století byl palác navrácen rodu Lobkowiczů, v čele s JUDr. Max Ervínem Lobkowicz (politik a diplomat, ve II. svět. válce ministr čs. vlády v Londýně).

Palác je přístupný veřejnosti, expozice jsou v 18-ti místnostech. Část prostor paláce je upravena pro pořádání koncertů a přednášek. Mezi nejcennější patří 2 sály a kaple v 1. poschodí, jejichž stropy zdobí štukování D. Galliho a malby F. Harovníka.

Největší ze sálů je na dvou podlažích s freskami ze 17. století.