Název Smíchov je odvozen od smíchání poddaných různých vrchností, které sem r. 1386 přivedli na své pozemky Kartuziánští mniši, aby tu obdělávali pole a zahrady. Smíchov stojí na území vesnice Újezd s bývalým románským kostelem sv. Filipa a Jakuba z 12. století. 2. června 1297 se zde konaly slavné korunovační slavnosti krále Václava II. Od té doby se tu říkalo Na Královské louce. Podél cesty z Malé Strany na Zbraslav a dále do Plzně bylo již v té době souvislé osídlení. Za Karla IV. byly na kopcích nad Smíchovem zakládány četné vinice. Kartuziánský klášter P. Marie byl za husitských válek zbořen. Po třicetileté válce byly ve venkovské krajině Smíchova osídlovány četné kopce a vršky usedlostmi a libosady: Perníkářka, Cibulka, Mlynářka, Kotlářka, Klamovka, Bertramka, Portheimka.. Smíchov se stal oblíbeným letoviskem nejen na svých svazích, ale i v nížině u Vltavy, kde si postavil svůj letohrádek K. I. Dientzenhofer (1730). Při stavbě Jiráskova mostu se octl na jeho předmostí, a tak byl zbourán.K.I. Dientzenhofer postavil pro svou rodinu r. 1725 na stejnémpozemku směrem na západ i další stavbu, která se nazývá podle svých pozdějších majitelů z druhé poloviny 18. a 19. století Buquoyka či Portheimka. K Portheimce patřil i rozlehlý sad, který sahal až k Vltavě, kde později vznikla Botanická zahrada. Levá, jižní část Portheimky byla ubourána r. 1884 při stavbě kostela sv. Václava.

Ještě počátkem 19. století byla oblast Smíchova považována za místo přírodních krás. Od 19. století začal na Smíchov pronikat průmysl. Okolo továren se rozrostlo předměstí, které bylo nazýváno českým Manchesterem. Smíchov byl roku 1922 připojen k velké Praze.

Portheimka

Tento původně letohrádek v srdci Smíchova, postavil pro svou rodinu K.I. Dientzenhofer (1725), původně jako letní sídlo. Na výzdobě se významně podílel jeho blízký přítel a spolupracovník V.V. Reiner, především pak malbou stropní fresky v kopuli oválného mramorového sálu, lusthausu, představující Bakchovy slavnosti vína. Hlavní část letohrádku byla uprostřed, nad později dostavěnými křídly. Na průčelí jsou dvě hlavy z dílny A. Brauna: Den a noc. Od roku 1758 byl majitelem stavby hrabě František Leopold Buquoy, který ji přeměnil v rokokové sídlo. V zahradě se konaly zahradní slavnosti, v oranžeriích zrály pomeranče, ve fíkovnách fíky. Potom se z Buquovky stala hospoda, později továrna na cikorku. Roku 1830 ji koupili bratři Mojžíš a Juda Porgesovi z Porta, majitelé blízké Kartounky, kteří rozšířili letohrádek o dvě klasicistní křídla, z nichž jižní bylo později zbořeno. Císař Ferdinand V. odměnil bratry za zásluhy o průmyslový rozvoj Smíchova šlechtickým titulem von Portheim. Bratři Porgesové přijali křesťanskou víru, stali se protestanty. Roku 1872 jejich Kartounka vyhořela, na počátku 20. století byla zbourána. V 60. – tých letech byla Portheimka rekonstruována. Dnes je v majetku Prahy 5. Je zde galerie, kavárna, jsou tu pořádány společenské akce, koncerty a pod.

Kostel sv. Václava

Střed starého Smíchova byl na dnešním Arbesově náměstí kolem kostela sv. Filipa a Jakuba. Tento chrám byl v devadesátých letech minulého století zbořen a nedaleko něho se začalo se stavbou nového kostela, zasvěceného sv. Václavovi. Stavba této novorománské baziliky vedla k ubourání jižního křídla Letohrádku Portheimka. Smíchovský kostel sv. Václava je nejkrásnější pražskou církevní stavbou 19. století. Byl postaven podle projektu Antonína Barvitia r. 1885. Stojí na 7 metrů hlubokých základech, je to starokřesťanská bazilikální trojlodní stavba se dvěma věžemi, které jsou 50 metrů vysoké. Na průčelí je majolikový malovaný reliéf sv. Václava s anděly od Ladislava Šimka. Blahoslavený Hroznata a sv. Anežka jsou díla Čeňka Vosmíka, v nikách jsou sochy Cyrila a Metoděje. V předsíni kostela jsou dva bronzové památníky padlým v I. světové válce, vytvořené podle návrhu Čeňka Vosmíka. Postranní lodi kostela jsou odděleny od hlavní lodi čtyřmi sloupy s iónskými hlavicemi. V lodích je celkem 12 oken, v každé z nich je postava jednoho z Kristových apoštolů. Hlavní loď má vlastní okna a kryje ji zlacený, polychromovaný, dřevěný kazetový strop.

Hlavní oltář je dílem stavitele chrámu A. Barvitia. Celý oltář je z různých druhů kamene. Baldachýn, klenoucí se nad ním je ze dřeva. Malíř Josef Trenwald vytvořill předlohy pro mozaiky v hlavní apsidě, František Sequens 4 obrazy ze života sv. Václava za hlavním oltářem. Čtyři nástěnné malby ze života Krista v prezbitáři jsou od Sigmunda Rudla. Sochařská výzdoba je dílem Ludvíka Šimka, Čeňka Vosmíka (sochy před hlavním oltářem – sv. Václav, sv. Vojtěch, sv. Ludmila), Emanuela Kodeta a Josefa Paši.

Kaple sv. Kříže vpravo od hlavního oltáře: sousoší Ukřižování je dílem L. Šimka, St. Suchardy a Čeňka Vosmíka. Sochy sv. Jana a Matky Bolestné z kararského mramoru jsou od Josefa Paši. Vpravo v kapli na zdi je obraz Pieta , autorem je Lev Lerk. Obraz je ze sbírky mimořádné osobnosti, faráře na zdejší faře – od Jana Pauliho.

Vlevo od hlavního oltáře je v postranní apsidě mozaika Korunování Panny Marie od Maxe Pirnera v novém stylu. Je to již symbolismus, se secesními prvky. Sochy sv. Františka a sv. Jana Nepomuckého jsou od Josefa Paši. Obraz na zdi je Madona – kopie z římského kostela St. Maria Maggiore.

Oltáře sv. Antonína a sv. Josefa ve střední části kostela jsou od Čeňka Vosmíka. 14 obrazů Křížové cesty je také dílo Sigmunda Rudla. Mozaiky triumfálním oblouku a v cípech nad chrámovými sloupy jsou vytvořeny dle návrhu Josefa Trenwalda. Kazatelna je dílo A. Barvitia z istrijského mramoru. V Křestní kapli je velká kulatá křtitelnice se sochou Jana Křtitele. Výzdobu Křestní kaple financoval starosta Smíchova Petr Fišer. Varhany kostela byly vyrobeny v Krnově.

Smíchov, usedlosti

Bertramka,  usedlost, Mozartova ulice č. 169 je úzce spjata s manželi Duškovými a s W.A. Mozartem. Dnes muzeum.

Cibulka ve 14. století vinice, nyní usedlost a okolí za plotem, rozhledna, pomalu probíhají rekonstrukce.

Cihlářka postavena ve venkovské krajině, vinice, usedlost. Rekonstrukce ve 20. letech  XX. stol. Zachovaný trámový barevný strop, dekor na schodišti v hlavní místnosti, dřevěná svítidla. Jméno má po Jiřím Cihlářovi, který ji vlastnil v 17. století. V ulici Na Cihlářce stojí hodnotná Winternitzova vila ( č.p. 2092), z r. 1931, postavená dle arch. A. Loose a K. Lhoty. V ulici Na Václavce je secesní dům č. 1078 od arch. A. Kordy z r. 1903.                                                                

Císařka. Historická budova s věžičkou, původně hospodářské stavení, nyní psychoterapie.

Klamovka. Usedlost získala jméno od hrabat Clamů, kteří ji koupili r. 1757. V 19. století ji Matěj Hlaváček přeměnil ve veřejný park. Park s výletní restaurací se stal výletním místem Pražanů,  r. 1905 zde bylo  první kino v přírodě, organizované Viktorem Ponrepem. V oválné  stavbě bydlí  nyní sochař, park je po rekonstrukci,  zahradní restaurace  v bývalé sokolovně.

Kotlářka – stavitel Josef Bečka, původně statek, nyní bydlí vnučka stavitele

Malvazinka – krásný výhled na město, dříve pro straníky KSČ, nyní rehabilitační zařízení.

Pernikářka – vinice, pekl se zde perník. Nyní Karmelitánky, dům pro poutníky, restaurace pro studenty

Šalamounka motocykly opravna, servis, posezení, areál + venkovní plocha. Usedlost stojí nad Jinonickou ulicí, majitelem byl v 17. století Václav Mořic Salomon z Friedbergu.  

Vysoká – původně klášter

Santoška – na místě zahrady bývalé usedlosti je nyní park Santoška. Samotná usedlost   se změnila r. 1868 v pseudogotickou vilu. Nyní mateřská škola, v jejíž   zahradě jsou sochy od I. Platzera ze zahrady  původní vily (2. polovin18. stol.). V Bieblově ulici jsou  secesní vily ze začátku 20. Století.

Smíchovský park Na Skalce má nové jezírko. 13.9. 2012. Mimo jezírka dojde i k obnově původních vodopádů(7 metrů)

Mrázovka byla usedlost,  ale i dělnická osada, kterou založil r. 1870 továrník Ringhofer. V okolí Mrázovky má svůj dům K. Gott.

Trnkův dům – nyní zřícenina je bývalá usedlost Turbová. Č.p. 731 při Jinonické ulici. Usedlost vznikla r. 1756,  kdy ji nechal postavit na místě viničního objektu  rada české komory František X. Turba.  Svůj ateliér zde měl výtvarník a tvůrce loutkových filmů Jiří Trnka…

A další usedlosti  Fialka, Koulka, Kavalírka, Mlynářka,Popelka,Klimentka, Buďánka…