Hrzánský palác v Loretánské ulici stojí na místě gotického domu, který si koupil r. 1359 Mistr kameník Petr Parléř pro svoji rodinu. Bydlel zde 15 let.

Po husitských válkách nastal stavební rozvoj na Hradčanském náměstí až za doby Rudolfa II. Vlastníkem domu se stal Adam ze Šternberka (1500), později Bedřich Pruskovský. Po 30. – leté válce se střídali jeho majitelé, významným byl Vilém z Kolowrat. Jeho syn Jan František Kolowrat spojil dům se sousedním palácem (nyní palác Dietrichštejnský).

Hrabě Hrzán musel objekt, z finančních důvodů, opět rozdělit na dva paláce. Spojnici mezi dvěma paláci musel zrušit, proto je zde vystavěno nezvykle prudké schodiště, které umožňuje přístup do levého křídla paláce (do reprezentačních prostor s terasou). Po smrti hraběte Hrzána jeho manželka objekt prodala (r. 1750).

Palác přešel na sto let do majetku metropolitní kapituly a v r. 1856 se stal majitelem Josef Kozlík. Palác byl přestavěn na nájemní.

Nájemník byli m.j. i T. G. Masaryk.

R. 1897 koupil dům malíř Ferdinand Engelmüller, krajinář z Mařákovy školy. Byla zde zřízena i soukromá malířská škola. Po malířově smrti převzal ateliér s bytem Jan Slavíček, syn Antonína Slavíčka, který odtud ze zadního okna nad Úvozem maloval své známé pohledy na Prahu s monumentem Svatovítské katedrály, která je u něho vždy na levé straně obrazu.

Roku 1946 dostali zpět dům původní majitelé, rodina malíře Engelmüllera, po r. 1948 přešel palác, po úpravách vnitřních prostor, pod Ministerstvo kultury ČSR, posléze r. 1960, pod Předsednictvo vlády ČSR.

Nyní patří Úřadu vlády ČR, v pravé části paláce jsou pracovní prostory předsedy vlády, v levé části reprezentační prostory.

Hrzán z Harasova, staročeská rodina, nejprve vladycká, potom panská aposléze hraběcí.