Vedle Schwarzenberského paláce stojí klášter Karmelitek (lidově nazývané barnabitky) s kostelem sv. Benedikta. Zvenku je kostel klášterem zcela zakrytý.Kostel je připomínán již roku 1353. Fara kostela byla naproti kostela v č. 173. Roku 1541 a 1620 kostel vyhořel a r. 1627 jej daroval Ferdinand II. i se hřbitovem Barnabitům, kteří z vedlejšího domu upravili a přistavěli klášter. Od roku 1627 patřil řeholníkům do sv. Pavla, nazývaným Barnabité. Barnabité byli pověřeni výchovou mládeže a vykupováním křesťanů z tureckého zajetí. V době josefínských reforem byla kolej zrušena a na jejich místo přišly bosé Karmelitky, které musely opustit svůj klášter u sv. Josefa na Malé Straně. Řeholnice si s sebou přinesly i mumifikované tělo své zakladatelky, ctihodné matky Elekty, které je umístěno v kostele i nyní. Karmelitky kostel obnovily a postavily hlavní oltář. Řád bosých Karmelitek dodržoval přísnou řeholi, sestry nesměly nikdy opustit budovu a měly zakázáno i psát svým blízkým.

Hradčanská kolej Barnabitů byla jediná v Čechách. Karmelitáni jsou nejstarší ze žebravých řádů.

Kostel sv. Benedikta byl farní kostel na Hradčanech. Vznikl po založení Hradčan (1320) roku 1353. R. 1494 byl přestavěn; po velkém požáru r. 1541 opět postaven Benediktem Rejtem jako cechovní kostel. Roku 1627 byl přidělen řádu Barnabitů. Klášterní budovy obklopují kostel nejen z Hradčanského náměstí, ale také od Radničních schodů (zlom terénu – několik pater). Z Radničních schodů je vidět zahrada na střeše.

Stavba kostela je jednoduché jednolodí, v jádru gotické, z poloviny 17. století.

Hlavní oltář: Obraz Josefa Hellicha (1861), sv. Terezie z Avily. Kristus jí podává hřeb, jímž byl přibit na kříži. P. Maria podává škapulíř (pruh látky s otvorem na hlavu, volně visící vepředu i vzadu.. opásaný jej mají řeholníci různě, např. provazem). Na levé straně oltáře je socha starozákonního proroka Eliáše ( jeho jeskyně na hoře Karmel = zahrada, vinice). Napravo je socha sv. Jana z Kříže. Po obou stranách oltáře jsou velmi vzácné relikvie: sv. Antonína a sv. Niny (patronka Gruzie).

Na levé straně kostela je oltář biskupa milánského sv. Karla Boromejského(Anděl schovává meč do pochvy – symbol překonání moru).

Na pravé straně kostela, vedle hlavního oltáře je umístěna mumie sedící matky Elekty. Vlastním jménem Kateřina Tramazzoli. Byla představenou v klášteře u sv. Josefa na Malé Straně. Několik let po její smrti otevřeli r. 1666 její hrob na Malé Straně (vlhké prostředí u vody) a našli neporušené tělo, které mohli posadit.

Takto sedící je vystavena matka Elekta i nyní. Výzdoba kostela, sochy a malba je převážně od neznámých autorů. Za pozornost stojí velmi vzácné relikvïáře.

V době komunistické byla v prostorech kláštera ROH ubytovna. Poslední obnova – přestavba kostela byla provedena r. 1992.

Sv. Benedikt, zemřel r. 547, zakladatel benediktýnského řádu byl bratrem sv. Scholastiky. Pocházel ze šlechtické rodiny. Žil jako poustevník v jeskyni v okolí Subiaca, znechucen poměry, jak se s nimi seznámil v Římě za svých studií. Kromě několika malých klášterů založil i významný klášter u hory Monte Cassino. Vytvořil heslo Modli se a pracuj (Ora et labora). Atributy: opat, mnich, pohár s hady (jed), krkavec s chlebem (otráveným), drak u nohou (poražené zlo), uzdravuje muže, staví klášter.