Loreta
Loreta

Nový Svět, Loreta, Černínský palác a jeho zahrada

Nový svět

Nový Svět je malá čtvrt, kde bydlela chudina. Vznikla na konci 16. století.

Penzion U Raka a další malebné domečky jsou nalepené jeden na druhém. V ulici Nový svět se narodil houslista František Ondříček, žil zde Rudolf Friml a v domě U Zlatého Noha přebýval dánský hvězdář Tycho de Brahe. Na konci ulice Nový svět, za domem U Zlaté hrušky bývala v hradbách Špitálská brána (do r. 1885), postavená v opevnění r. 1631, kterou postavil stavitel Loretánské kaple Jan Orsi.

V sousedství kláštera Voršilek stojí kostel sv. Jana Nepomuckého, je to první kostelní stavba Kiliána Dientzenhofera z r. 1729. Na krásném průčelí je socha sv. Jana Nepomuckého, po obou stranách jsou sochy světců, nad portálem je vysoké okno. Uvnitř je kupole pokryta freskami V.V. Reinera. Presbyterium je na západ. Kostel byl dokončen těsně před svatořečením svého tituláře. Sousední dům koupily Voršilky r. 1737. Klášter Voršilek byl zrušen za Josefa II. v r. 1784 a je využíván vojáky.

Loreta

Loreta, neboli Svatá chýše, je stavba uvnitř celého areálu poutního místa. Podle legendy byla chýše, v níž bydlela Panna Marie s Ježíškem v Nazaretu, přenesena anděly roku 1291 do Itálie a byla tak zachráněna před nevěřícími, kteří obsadili Svatou zemi. V Itálii byla chýše postavena v Lorettu u Ankony. Nad prostým domkem postavil papež Pius II. v roce 1461 Svatou chýši, v níž byl domek svaté rodiny uctíván jako relikvie. Stavbu tohoto krychlového relikviáře s plochou střechou, s bohatě zdobenými stěnami vytvořil Bramante. Svatá chýše byla velmi uctívána, v barokní době se stavěly její napodobeniny na mnoha místech Evropy.

Pražská Loreta na Hradčanech je kopie Bramantovy Casy Santy, kterou sem dala postavit Benigna Lobkowiczová r. 1626. Stavitelem je Giovanni Baptista Orsi. Byla vytvořena přesně podle italského vzoru. Na zdech jsou štukové reliéfy s výjevy starozákonních proroků, světců a s obrazy ze života Panny Marie z r. 1795 od F. Kunze.

Na stěně u kostela Narození Páně je znázorněna i legenda o přenesení loretánského domku do Itálie anděly. Kostel postavil K.I. Dientzenhofer r. 1735. Uvnitř kostela jsou dva trámy a cihly, které byla z posvátného domku v Loretě v Itálii přeneseny do Prahy. Na oltáři stojí stříbrný svatostánek z r. 1684. Za oltářní stříbrnou mříží stojí černá socha P. Marie Loretánské. Cedrová socha P. Marie byla napodobena podle originálu sv. Lukáše. Klenbu kněžiště zdobí freska V.V. Reinera – Obětování Ježíše Krista. Pod „Svatým domem“ je hrobka zakladatelů pražské Lorety, Lobkowiczů.

K tomuto poutnímu místu byly přistaveny kryté arkády v r. 1747 pro potřeby poutníků. Stěny arkád jsou zdobeny malbami Felixe Schöfflera. Na 45 freskách jsou loretánské litanie. V koutech a uprostřed kratších stran ambitu je vybudováno šest kaplí. Nejcennější je kaple uprostřed severní stěny s oltářem sv. Františka Serafinského, zdobená obrazem P. Brandla.

Nejzajímavější je však kaple v jihozápadním koutě. Zde je ukřižovaná vousatá sv. Starosta. Zbožná dcera Vizigotského krále měla být provdána za pohana. Odporovala otci, narostl jí zázrakem vous, ale otec ji dal poté ukřižovat. Další z kaplí – kaple Narození Páně (sv. Anny) byla přestavěna v barokní kostel se dvěma věžemi.

Celá stavba Lorety v Praze byla postupně doplňována. V roku 1740 byly ambity zvýšeny o první patro Kiliánem Diezenhoferem. Stejný architekt vystavěl i chrám Narození Páně a upravil celý vstupní trakt Lorety s věží. Vše bylo upraveno v barokním slohu. Diezenhofer musel zakrýt příliš dlouhou délku fasády i vyrovnat se s protější obrovskou stavbou Černínského paláce. Nad ozdobným portálem je balkon se sochami, mezi okny na vysokých podstavcích jsou pilíře. Nad prostředním z pilířů je věž s obelisky. Portál zpracoval Jan O. Mannes, který také vytvořil balustrádu se sochami O.F. Quitainera.

V prvním patře nad ambity je umístěn Loretánský poklad. Nejstarší je gotický kalich z r. 1510, dále krucifix ze slonové kosti z počátku 17. století a nejproslulejší monstrance. Z nich nejcennější je Diamantová monstrance se 6222 diamanty, ze silně pozlaceného stříbra. Vytvořili ji dva vídeňští zlatníci podle návrhu Jana B. Fischera z Erlachu. Postava Panny Marie je spojena paprsky monstrance s hustě posázenými diamanty. Loretánský poklad obsahuje i další liturgické předměty, patří k nejbohatším klenotnicím křesťanského světa. Pozoruhodné je, že od svého vzniku roku 1636 se podařilo Kapucínům, strážcům pokladu, ochránit všechny darované předměty až do dnešní doby.

Charakteristická pro Loretu je zvonkohra, zhotovená v Amsterodamu r. 1694 . Pro Pražskou Loretu bylo vybráno 27 zvonků. Každý zvonek byl zvlášť pokřtěn. V Praze byly zvonky sestaveny hodinářem Petrem Neumannem.

Loreta byla svojí zakladatelkou svěřena do správy blízkým Kapucínům s jejichž areálem je spojena krytou chodbou na pilířích. Klášter Kapucínů s kostelem Panny Marie byl založený r. 1600. Je to rozsáhlá budova s dlouhými chodbami a zahradou. Knihovna má přes 12 000 svazků. Fasáda kapucínského kláštera připomíná pruské obléhání Prahy, ve fasádě jsou osazeny posbírané dělové koule.

Kostel Panny Marie Andělské je jednolodní skromná stavba. V kostele je přechováván starý Betlém, vytvořený v r. 1700 kapucínským mnichem Kašparem. Jsou to dřevěné figuríny vyplněné slámou, s obličejem ze sádry a z papíru. Postavy Betléma v životní velikosti jsou oblečeny do obleků impregnovaných pryskyřicí. Kapucínský klášter je ve vánoční době v Praze nejnavštěvovanější.

Proti chrámu stojí Boží muka s atributy Kristova umučení, s kopím a hubkou s octovou vodou. Podle pověsti přesně na tomto místě se propadla kněžna Drahomíra, vražedkyně své tchýně, sv. Ludmily, i s kočárem a s koňmi.

Loretánské náměstí uzavírá v Loretánské ulici malebný dům U Černého vola se známou hospodou. Má barokní fasádu, na níž je plastický obraz evangelisty Lukáše, patrona malířů, malujícího Pannu Marii s Ježíškem

Černínský palác

Černínský palác, nejvýznamější stavba raného pražského baroka, byl postaven nejbohatším šlechticem té doby, Humprechtem Černínem v r. 1697. Stavbu vedl Francesco Caratti. Schodiště maloval V.V Reiner, sochami vyzdobil Matyáš Braun a Ignác Platzer. Palác má čtyři křídla a dva dvory. V zahradě jsou dvě Sally Tereny, oranžérie a bazény. V polovině 19. století byla z paláce kasárna v v roku 1928 – 1932 byl upraven pro potřeby Ministerstva zahraničí. V té době byla také upravena rampa, která prostor paláce odděluje od Lorety.

Nad Loretou je Malý Černínský dům s Černínskou jízdárnou. Jeho dnešní podobu vytvořil architekt českého baroka František Kaňka.

Palác začal budovat v italském stylu nejbohatší český šlechtic Humprecht Jan Černín z Chudenic na konci 17. století pro rodovou rezidenci a svou rozsáhlou sbírku uměleckých děl. Velkorysý projekt barokního paláce navrhl Francesko Carrati. Na průčelí Černínského paláce je třicet sloupů převyšujících fasádu, stavba má 4 obvodová křídla a 2 nádvoří.

Na stavbě paláce pokračovala mnoho let řada dalších barokních architektů. Ve stylu rokoka je balkon na hlavním průčelí a oranžerie od Anselma Luragha. Autorem hlavic na sloupech fasády je G.B. Pozzi, fresky nad hlavním schodištěm V.V. Reiner a I. Platzer. Socha Herkula je na severním průčelí. Další umělecká díla jsou od P. Brandla, M.B. Brauna, F.M. Brokoffa… Černínové již na začátku 19. století začali palác pronajímat, v r. 1851 prodán státu. Palác byl přeměněn v kasárna, zahrada v cvičiště. Po vzniku republiky v r. 1918 byl barokní palác přestavěn pro ministra zahraničí nové republiky. Přestavbou byl pověřen Pavel Janák, který přistavěl za palác dostavbu pro kanceláře úředníků. Ústředním prostorem je sál na výšku dvou podlaží, ve své době největší v Praze. Monumentální je trojramenné schodiště ve středním křídle. Gobelíny, byt Jana Masaryka, z jehož koupelny (dosud zachovalé) se zřítil v r. 1948 za dosud nevyjasněných okolností. K paláci patří obnovená přístupná palácová zahrada, kterou navrhl stavitel paláce F. Carrati.

Zahrada Černínského paláce

K Černínskému paláci (nyní Ministerstvo zahraničních věcí) patří krásná zahrada, napojená k severní straně paláce. Zahradu navrhl F. Caratti, další úpravy provedl D.E. Rossi (dokončení sala tereny) a F.M. Kaňka, který obnovil horní bazén kaskády i dolní kašnu a připojil pavilon v podobě oranžérie. V době boje Marie Terezie o rakouské dědictví byla zahrada vážně poničena. Její obnovou byl pověřen A. Lurago. Začátkem 19. století patřil celý palác včetně zahrady armádě, roku 1851 byl celý komplex prodán Ženijnímu ředitelství v Praze… Zahrada byla zavezena zeminou až do výše dvou metrů, ze zahrady se stal dvůr. V roku 1929 byla provedena celková rekonstrukce zahrady dle Pavla Janáka a Otto Fierlingera. Poslední úpravy zahrady byly provedeny r. 1994 – 1997. V nové západní části zahrady jsou skupiny buků, liliovníků, jinanů a javorů. Historická část zahrady se svažuje k pavilonu (F. Kaňka) kolem bazénu lemovaného tisovými kužely.

Zahrada je přístupná veřejnosti.

Černínský palác
Černínský palác
Historická část zahrady
Historická část zahrady
Zahrada Černínského paláce
Zahrada Černínského paláce